Sjela výtahem.
A časem, jeho vlastní krví,
hodinky,
linky se zapsanou budoucností a sliby.
Prošla kolem trocha beznaděje

Roztál šlehačkový krém
malých radostí, co svět
dělaj krásnějším
a stojí za to pro ně žít.

Vyšla z vchodových dveří
Zacpala si uši tak, aby to nikdo neviděl
vzpomínkou a přítomností.

Nová fontána pocitů

Ano, lidé stále odumírají,
lehce napravitelní
až k neuvěření

Nastavila dlan
Chran nás Bůh před hříchem

Jako tma

-nepršelo-nemluvil vzduch, žádný otazníky, nic

Tanči
Každý krok tolik bolí – já vím

Mým tichem, prosím, ještě jednou
a nikdy ne naposled,
prosím

Babičko!
Ještě zamávat,
pořád je totiž o co stát!

Proč ses nepodívala z okna?
Děláš to přeci vždycky,
druh milující sluneční paprsky i blesky tentokrát

Omylný pohled do očí a sníh.
Kluk roztančený všednostmi opuštěnců.
Černý triko,
Lebka - nůžky - něco v koutcích až směšně smutného
a stín, kterého se sama bojíš

Možná šel
ze školy domů
Možná hledal pravdu u vševědoucích stromů,

tak jako já
Sní
Usmál se

Podívej, má na rtech květy
včerejšího nebe a obláčky mu v očích kreslí
srdíčka jako v deníčku
pubertačky, bylo to hezký.

Linie v řadě dlažebniček,
koupená černota slunečních sklíček, u kasáren,

hráli tam volejbal
a jenom on stál tak nervozně
ruce v kapsách.
Nevinnost
Vítr
a ticho

Mluvili hlasitě.
Tančilo duo čarodějný slet,
dítě, jsme zločinci rána a modré.

O zítřcích
nesmíš ted přemýšlet.

Našla to v nich,
ten Strach.
Sdružení pastelových vůní na dálku, clony proti pylu
Milování a všemu, co k tomu patří,
Láska
Trůny z krabic od mlíka, ta tíha Štěstí
Ta dálka,
zdraví
Ráj – bolí hlava – diagnoza – pravda - něco se děje
to už se stává,
Krásu...
Tu taky
Jo

Smálo se slunce,
a brečely mraky
pak už to bylo doopravdy vše

-.-.-.

Naproti pán na kole,
pro valčík a pro ně
Starý
před válkami v lidech bezzubý úsměv
jejím směrem
Dnes se i s city pořád perem

...Věříme v ní... a v semafory spoléháme...

Zavři mi oči,
zkusím být klidná.
Utíkáš

Uprostřed sebe – otče náš.
Málo korálků
ztracený krucifix
Dlaně sepjaté ve spánku

Spadla jsem u tety,
natrhla si ret

Kdybys věděl, že je to naposled,
pamatovali bychom si nás jinak?

Vratme to, prosím.
Prosím, dej mi nějaký zbytečný slib, prosím

Pantuju věčnost do těsných přihrádek.

Tak tedy -ahoj-
-A nezapomen-
-Slibuju-

(Sejdeme se v Montogu,...)

Mám Tě uvnitř.
A lítám. Lítám kolem zeměkoule a pod vesmírem,
je to tady dost divný,víš?
Lítám v tom všem,
jako má sukně před chvílí
Ti naši soukromí motýli.
Musela jsem se sobě smát

Byl bys rád, kdybys to věděl?

Nervozně opřená o strom,
...Poprvé,
Culil ses a klidně seděl.

Lampy,
ještě nesvítí
Slza Tvá krouží u stěrače – padne

Udělej tečku všeho pláče,
city jsou občas mile žádné

-.-.-.-

Jsem ráda za tu hezkost Dnešního dne
A kusovek koupených před uzavřením

Za Tebe

Sním

O mrzutých prodavačkách

Spěchají domů,
políbit děti na dobrou noc, pohladit je po vlasech,
přečíst pohádku o holce a princi, třech oříšcích
a něčem novém,
Aby si toho pak v životě dokázaly vážit

O malých dětech
O nich

Že to jsou správní borci
a nevědí o tom, mám je ráda

O tom, jaký je to bez Tebe

Stíny Tvé,
ledové rty
a Měsíc.
Rámě,

svou nedůvěru k mámě mám
to všechno kdykoli si vzpomenu...

Paradoxně obracíš hlavu na polštáři vedle mě
Dívám se a nemám odvahu pokusit se o nádech

Takhle bych chtěla umřít